Aktuality

Neuhnat se

Neuhnat se

V pondělí jsem si volala se svou kamarádkou.

 

Je momentálně nemocná.

Zastavilo ji to.

Zpomalilo. 

Řekla mi: já jsem si až teď všimla, že jabloň nemá jen bílý květ. 

Je tam i trochu růžové.

 
Úplně ji to dostalo. To zjištění, že až teď si toho všimla.

 

Pořád na to musím myslet.

Kam to všichni tak letíme, spěcháme, nervujeme se…a proč?

Všechny ty tlaky si vytváříme sami. Náš svět si totiž také utváříme sami. A je jen na nás, jak se pak v něm cítíme.

Teoreticky to všichni máme zmáklé. Ale vidím to kolem sebe, všichni urvaní, naštvaní s pocitem vyšťavení. Tlaky zvenčí, co máme, jak máme žít, co bychom měli a neměli.

Pak nás zastaví až tělo skrze nemoc. Je to varovný prst. Zaleží jen na nás, jak s tím naložíme.

…pak si všimneme, že jabloň kvete, že tam je bílá a růžová…

Já si dovolím mít zítra až do neděle zavřený Krámek.
Jedu sedm dní v týdnu.
Teď druhý měsíc na atb a tetracyklinu.
Taky neposlouchám tělo.
 
Važme si sebe, dejme sebe na první místo.
Když nebudeme fungovat my…tak okolo nás, náš svět, taky bude skřípat.
 

Objímám.

 

Ida