Neuhnat se
Je momentálně nemocná.
Zastavilo ji to.
Zpomalilo.
Řekla mi: já jsem si až teď všimla, že jabloň nemá jen bílý květ.
Je tam i trochu růžové.
Pořád na to musím myslet.
Kam to všichni tak letíme, spěcháme, nervujeme se…a proč?
Všechny ty tlaky si vytváříme sami. Náš svět si totiž také utváříme sami. A je jen na nás, jak se pak v něm cítíme.
Teoreticky to všichni máme zmáklé. Ale vidím to kolem sebe, všichni urvaní, naštvaní s pocitem vyšťavení. Tlaky zvenčí, co máme, jak máme žít, co bychom měli a neměli.
Pak nás zastaví až tělo skrze nemoc. Je to varovný prst. Zaleží jen na nás, jak s tím naložíme.
…pak si všimneme, že jabloň kvete, že tam je bílá a růžová…
Ida